Dítě potřebuje oba dva rodiče – otce i matku, kteří se navzájem milují a ctí. Pokud to tak v rodině funguje, nebývá většinou problém. Pro děti je ovšem zásadní, pokud některý z rodičů chybí. O matkách se to všeobecně ví. Její vazba k dítěti je vrozená, je odhodlána ho milovat a chránit, ať se děje, co se děje. Nabízí přijetí, bezpečí a pohodu.
Otec je však neméně důležitý. Děti, které vyrůstaly bez otce, často trpí v oblasti navazování a rozvíjení vztahů, chybí jim zdravé sebevědomí založené na výkonu (sebevědomí založené na vnitřním přijetí přijmou od matky).
Otec je ten z rodičů, který do rodiny, a tím i do života dítěte vnáší legraci, nebezpečí i pevnou jistotu. Už s malým dítětem vyvádí kousky, na které se matka nemůže dívat. Učí dítě věcem, které matce nepřipadají důležité, ale jsou. Je mnohem zábavnějším parťákem do hry, je schopen si užít legraci s dítětem svobodněji. Buduje v potomkovi touhu po dobrodružství, vychovává z něj jedince schopného přežít. Ve společně strávených aktivitách ho něco naučí.
Otec a syn
Syn bezpodmínečně potřebuje mužský vzor. Bude-li se totiž identifikovat jen s matkou, hrozí riziko vzniku nezdravé vazby a také nezdravého posilování ženských složek osobnosti. Dítě se učí nápodobou a vnímá i nevyřčené podněty, proto je charakterní otec velice důležitý. Syn, který s otcem zažívá nebezpečné věci a občas jsou jen sami dva, přitom podporován milující matkou, bude schopen uspět jak ve vztazích, tak v práci.
Otec a dcera
Vztah otce k dceři je předobrazem jejího vztahu s partnerem. Dívky, které vyrůstaly bez otce nebo s otcem, který nefungoval, si podvědomě neváží mužů a obtížněji budují dlouhodobý vztah. Otec má tedy ve výchově dcery velikou zodpovědnost. Přirozeností tatínků je milovat a obdivovat svou princeznu, která následně ke svému hrdinovi vzhlíží. To je dobrý základ.
Otec je pro dítě nezastupitelným vzorem, aktivním kamarádem, později rádcem. Podílí se na utváření sebevědomí dítěte, jeho role určuje schopnost tvořit v budoucnu pevné a trvalé vztahy.