Cukrová vata se vyrábí tak, že se krystalický cukr přemění na jemná vlákna připomínající vatu, odtud právě název cukrová vata. Cukrovou vatu tak, jak ji známe z poutě, není možné vyrobit doma bez speciálního přístroje pro výrobu této sladkosti.
Přístroj se skládá z velké násypky podobné kuželce, dále z extrudéru, který je opatřen otvory po svých stranách a nesmí chybět ani topné těleso. Tvar extrudéru připomíná rotační kovový válec.
Směs na cukrovou vatu je z hlavní části krystalický cukr opatřen barvícím práškem, aby jeho vzhled lákal ještě více. Tato sypká směs se nasype na dno kuželovité násypky, z níž je cur převeden do extrudéru. Díky blízkému topnému tělesu se krystalická směs zahřívá tak, že přejde do kapalného stavu. Vysokou rotací válce – extrudéru, se potom cukerný roztok dostává postranními otvory pryč z válce. Zde je velký teplotní rozdíl, protože zde není okolní teplota ovlivněna topným tělesem.
Díky velmi prudkému ochlazení kapalného cukerného roztoku vznikají tenká vlákna, která se hromadí v pánvi, která extrudér obklopuje. Nesmí dojít ke koagulaci pramenů, proto zde nesmí být přílišná vlhkost.
Sběr cukerných pramenů je všem již znám, toto je viditelná část při výrobě cukrové vaty. Prameny cukrové vaty se po obvodu pánve sbírají na kus špejle nebo kornoutu a obtočmo se navíjí. Díky tomu, že je vata lepkavá i v této formě, spolu prameny drží v jednom velkém kokonu na špejli.
Tento výrobní proces však musí počítat s tím, že je vata okamžitě podávána ke spotřebě a to kvůli již zmíněné vzdušné vlhkosti, která by mohla způsobit zdrcnutí vaty.
Při automatizační velkovýrobě cukrové vaty musí být problém s vlhkostí vyřešen. Buď inertní atmosférou, která však do jisté míry může zanášet do cukrovinky toxicitu, a nebo zajistit dokonalý vakuový obal, ve kterým lze cukrovou vatu uchovat i v dlouhodobém časovém horizontu. Tovární výroba cukrové vaty detailněji na .